Barvy života

Jako malá viděla jsem duhui dýchat jsem zapomnělavšechny barvy, točily se v kruhuúplně pryč jsem z ní byla celáVyrostla u mé malé patičkya přes nebe se klenulauž tehdy svět v ní byl celičkýstála jsem a ani jsem se nehnula...

To je můj život, jsem si pomyslela
ve všech svých barvách, v celé svojí kráse
zalitá štěstím ani jsem se nezachvěla 
je to tak jednoduché - JÁ JSEM.
Jen umět ptáky slyšet zpívat
motýly vidět ještě v larvách
jen být a umět se dívat.
To všechno je v duhových barvách
černá barva, která jen tmavou zdá se.
Voda a slunce, to je duha.
To je můj život, co teprve mě čeká
a nikdy nebudu ta druhá
černých mraků nebudu se lekat.
Dívej se, řekl táta a chytil mě za ruku
myslel, že jsem ho neslyšela
že vzpomenu si, nemám záruku 
a já? málem - zapomněla...

Všechny ty krásné barvy duhy
zakláním hlavu a nemůžu se vynadívat.
 Zas dneska stojím s duhou u paty
chce se mi, jako malé, s ptáky zpívat.
neublíží mi už nikdo druhý 
vždyť všichni rodíme se nahatý. 
A všichni máme duhu ve vínku
Jako včera je to stejně krásné
a všichni hýčkáme si vzpomínku.
Je to tak prosté, čisté, jasné...
Já dobře slyšela tě - tatínku!