Někde mám bratra a mám ho ráda..
Rozdíl jsem nikdy necítila. Moje sestra taky ne - když se vdávala - trvala na tom, aby k oltáři ji vedl náš taťka. Bylo to dojemné, a její táta to akceptoval. Pravdou je, že jsme se sestrou vyrůstaly, jako bychom byly vlastní. Ve třetí třídě jsem se porvala se svou nejlepší kamarádkou, téměř do krve, vjely jsme si do vlasů, rvaly jsme se jako koně a já na ni křičela": "Co na tom, že má moje sestra jiné jméno - to je moje VLASTNÍ sestra!" Ale o bratrovi jsem slyšela jen z vyprávění. Přišlo mi nespravedlivé, že ho neznám. Často jsem to rodičům předhazovala a vždycky se jen dozvěděla, že jeho matka, ho nechtěla k tátovi vůbec pouštět.. Moje máma, věčná stmelovačka lidských vztahů, ale hlavně rodiny - to v době, kdy už mému bratrovi bylo patnáct, zorganizovala a den D se blížil. Přivezli ho za mnou na tábor - bylo mi devět. Já se všem chlubila, skákala jsem radostí a všichni věděli,že za mnou přijede MŮJ brácha!!! Od té doby jsme se vídali, tak spontánně a přirozeně, jak to jenom šlo. Nevyrůstali jsme spolu, ale věděli jsme o sobě a pravidelně se vídali. Já obdivovala jeho modrý oči po jeho mámě a hezký ruce po našem tátovi. Viděla jsem v něm modlu a přestože mezi náma už navždy zůstal jakýsi ostych dvou jinde žijících lidí, vztah mezi náma začal být sourozeneckým vztahem. Stejně tak jeho vztah s mojí sestrou. Stali se z nich blízcí přátelé - tolik si rozuměli, že jedinou překážkou nějakého jiného vztahu mezi nimi bylo, že vážně brali jeden druhého jako sourozence. I tak jsem vytvářela teorie o rodinných vztazích, co bych byla, kdyby se ti dva třeba někdy vzali. Byla bych sama sobě švagrovou!!! Můj bratr by byl zároveň můj švagr a moje sestra zároveň moje švagrová. Sestra žertovala, že už tak jsem dost zmatená, že už mi to víc komplikovat nebude a vdala se za hudebníka, když mi bylo třináct. Odstěhovala se a já o to víc vyhledávala i bráchu. Když odešel na vojnu - psala jsem mu pravidelně každej týden. Poznávali jsme se, dlouze debatovali a filozofovali o životě, zjistili, kolik toho máme společného. Myslela jsem, že se to už nikdy nezmění. Máma - nejspíš proto, že jí v osmi letech zemřela maminka a táta je vychoval sám - mě vždycky učila, že rodina musí držet pohromadě.. Brácha se mezitím odstěhoval na vesnici daleko za Brno, já žila v Praze. Pravidelně jsme se vídali na návštěvách, rozuměli si a najednou nic. Něco se stalo - on řešil své problémy, já své. Přestalo se jezdit. Pár zvláštních reakcí, existenční a rodinné problémy na obou stranách. Já mu ještě dlouho psala mailem, on odpovídal, ale pak už jsem se styděla, kam jsem to zakormidlovala život svůj i mých dětí. On možná za něco taky. Léta ubíhají. Naše životy se vyvíjí každý jinam a já, jako bych už zase neměla bratra. Nevídáme se. Chybí mi. Žijeme si své životy.. A najednou, naše podobná záliba v psaní, mi bratra přivedla zpět! Ale jinak, než bych chtěla. Našla jsem ho na blogu! Má stále stejné oči.. Proč mu nechybím? Proč mu nechybí moje sestra, táta a moje máma, která mu vždycky pomáhala? Co se to stalo a z jakého důvodu?... Nejspíš si asi říká totéž. Tam, kde bydlel, nebydlí.. Tak zkouším napsat na blog. Život je krátký. SCHÁZÍ MI BRATR! Má modré oči..
Mirka Součková
Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)
Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.
Mirka Součková
Klíče v kanálu
Vzteky hryžu ret a brečím tu u Kryla Už není cesty zpět? Není kam bych ukryla, své strachy o naši zem. Co necháme tu dětem?
Mirka Součková
Ladíme k sobě
Jsi můj hlas a já tvůj druhý, ladí nám spolu každý tón, nerušíme svoje kruhy přeladils mě, jak zvonař zvon.
Mirka Součková
S tebou
Stebou je i mlha, něžná vata, s tebou čas, jak mladý koník chvátá, s tebou i listí na podzim je krásné, i noc, ve které pro nás slunce zhasne.
Mirka Součková
Drž mě a nepouštěj
Jsem snad všechno, co jsi nepotkal jsem srdce co tě bolí, jsem to málo, co jsi nečekal a ve tvých očích solí.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
ANALÝZA: Smutný Den nezávislosti Izraele. Ve válce, opuštěn a rozhlodáván zevnitř
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli „Měli bychom to oslavit. Určitě půjdu na hřbitov s kyticí květin a každému padlému dám na hrob...
Česká stopa zatčených oligarchů vede nejspíš k luxusním bytům v Praze
Premium Ukrajina by mohla poprvé usilovat o zablokování nemovitostí, které její občan vlastní v Praze. Jak...
„Podívejte, vychází Země!“ Fotografie z Apolla 8 změnila lidstvu pohled na svět
Seriál Země jako nádherné a životem překypující umělecké dílo uprostřed nicoty. Přesně tak zachytili naši...
Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech
Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...
- Počet článků 161
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1039x
Někdy i neřízená střela,
umím se chovat jako dáma,
vím,co se sluší a co bych měla.
Však duše má je nespoutaná
od dětství plná emocí,
a nikdy nebyla jsem vdaná.
Však než-li plakat po nocích,
píšu si verše na ubrousku.
Jsem z kraje pěkných písniček,
poskládám bolest z malých kousků
do písmenek či notiček.
Znám hodně starých lidí,
co umějí být laskaví
co do duše ti vidí
a poznají,že churaví.
A umějí ji pohladit,
tak taková,bych chtěla být.