Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vánoční blog: Potkala jsem anděla - aneb zázrak vánoční

16. 12. 2011 7:07:07
Myslela jsem, že zcela smířená s Vánocemi, se už k vánočnímu tématu ve svém blogu, vracet nebudu. Moje sváteční nálada totiž stále trvá a myslela jsem si, že z mého předvánočního klidu a rozjímání by mě mohla vytrhnout jen nějaká nežádoucí katastrofa, kterou raději ani nepřipouštím.

Ale stalo se mi něco zvláštního.
Jela jsem dřív z práce domů a zastavila jsem se na Andělu.. Myslím, že k mému náhodnému (?) setkání by se v Praze příhodnější místo nenašlo.. Nechtěla jsem už nic nakupovat,ale moje oblíbené knihkupectví si mě doslova přitáhlo. Přestože tam byla v tomhle adventním čase spousta lidí, jako bych je nevnímala. Cítila jsem se, jako v chrámu, vnímala jsem tu neodolatelnou vůni nových knih, kterou miluju už od dětství a procházela jsem mezi regály, jako omámená. Věděla jsem, že navzdory tomu, že knížky už jsem, jako každoročně, svým synům nakoupila, že i tahle návštěva mě přijde draho.
Ale nemůžu si pomoct, myslím, že je to podobná vášeň, jako je nakupování ve slevách.
Musím si listovat v knihách, procházet regály - a dokonce k nim nenápadně čichat. Byla jsem rozrušená, měla jsem povznášející náladu, povzbuzenou předchozím posloucháním koled a těšila jsem se, jaké knihy si zase jako poklad ponesu domů.
Poslední dobou knihy, ale i hodně dalších věcí nakupuji intuitivně. Dá se říct, že se nechám přitáhnout k té správné knize.. A tak se stalo, že po vzrušujícím osahávání si voňavých knih, jsem si z obchodu nesla vhodné dárky pro mé nejbližší:: Citadelu od Exuperyho, mého oblíbeného Alchymistu od Paula Coelho a od Roberta Fulghuma - Drž mě pevně, miluj mě zlehka...
I sama sobě jsem koupila pod stromeček, jako dárek knihu "Objevte dar" - s podtitulem "a zrodí se nová budoucnost".. Knihy jsem nakupovala jako v nějakém transu, opilá jejich novotou, hladila jsem jejich přebal, Citadela ho má hladký a jemný,Alchymista pevný a drsný,knížka od Fulghuma, jako by měla přebal sametově jemný a teplý a Dar lesklý a klouzavý.
Ještě doma jsem se s nimi mazlia a protože, jsem je koupila každou s myšlenkou na někoho jiného, až když jsem je poskládala na stůl -jednu vedle druhé - došlo mi, jak se vlastně doplňují... |
Ale zpátky k okamžiku, kdy jsem si je slavnostně nesla v tašce, procházela okolo vonících borových větví a zavěšeného jmelí a prodírala jsem se davem lidí spěchajícím na metro ..
Prohlížela jsem si obličeje těch,co mě míjeli, jak mívám někdy ve zvyku a najednou mě zaujal, ne příliš vysoký, starší pán, který zvláštně pocupitával mezi chodci. Vypadal jako kouzelný dědeček z pohádky. Všimla jsem si, že popobíhá mezi lidmi a vyhledává hlavně ženy, které oslovuje. Zaujalo mě to, nejspíš i proto, že dotyčné, ještě přidaly na rychlosti, nebo se raději dívaly jinam, aby je náhodou někdo neobtěžoval. Nelze jim to zazlívat v dnešní zvláštní době, kdy nevíte odkud vám číhá nebezpečí.
Možná proto, že jsem nespěchala, jsem si rychle uvědomila, že ten pán s bystrýma očima, něco ostýchavě drží ve svých upracovaných rukou a nabízí to kolemjdoucím. Přesto už jsem ho minula a až po pár metrech mi došlo, že to byly dřevěné hračky.
Dojal mě ten způsob, i ta nepatřičnost toho zvláštního muže, uprostřed spěchajícího davu. Nepůsobil dojmem unaveného, bezmocného staříka. Hned jsem se otočila a těch pár metrů se vrátila.
Přišlo mi nespravedlivé, že když se tak snaží, že ho nikdo nevnímá. Přišla jsem na místo, kde stál.
A během těch pár sekund už tam nebyl. Jako mávnutím proutku. Pocítila jsem hluboké zklamání. Stála jsem a otáčela jsem se kolem své osy a bezradně se rozhlížela, pevně rozhodnutá ho najít.
Neptejte se mě, proč. Nevím.
A najednou, jako by vyrostl ze země tam zase stál, v ruce držíc pečlivě vyrobené a zaoblené hračky. "Dobrý den,", zeptala jsem se ho - "co to máte?" "Jojo a házedlo", potěšeně odpověděl a jeho neuvěřitelně bystré a průzračně čisté oči s vějířky, vrásek, které způsobuje jen smích, mě okouzlily.
Jojo bylo obyčejné, krásně kulaté a házedlo - terčík ve tvaru kapky s otvorem uprostřed a kuličkou, přivázanou na provázku. Cíl, kuličku umístit do otvoru. Neptala jsem se, jestli je prodává - rovnou jsem mu dala otázku, kolik za ně chce. "Třicet korun - za jedno", udivil mě. "Vezmu si oboje, zbytek si nechte" - podala jsem mu peníze. Poctivě vytáhl drobné na vrácení. "Opravdu je nechci, děkuji."
Nepočítal s něčím podobným a své rozpaky zakrýval vysvětlením, že dělá i dřevěné modely lodí.
Ani nevím proč - možná proto, že jsem pomyslela na své syny, že by je něco podobného mohlo zajímat,jsem se zeptala, jestli je na něj nějaký kontakt. V tu chvíli mě jeho nevtíravá srdečnost a překvapení z toho, že mě to zajímá, zahřála na duši. Energickýma rukama lovil v peněžence vizitku a říkal: "Vy jste důvěryhodná a já tak trochu vidím do lidí"..
Za chvíli už jsme spolu mluvili, jako staří známí, co si povídají o tom, co mají rádi. Dozvěděla jsem se,že má na Orlíku jachtičku, ve které od jara vozí výletníky a tak si přivydělává. Řekl mi i to nejdůležitější: " Víte, původně jsem elektrikář a před rokem nám s manželkou vyhořel dům - od elektřiny. Já už jsem dal domek, jakž takž do kupy, ale to víte, občas je to těžké. Ale já se nevzdávám, dělám co se dá."
Chtěla jsem říct - já vím, tohle znám, ale jako by mi něco stáhlo hrdlo a nevím, jako bych tušila,že je to zbytečné, že v tu chvíli to, on už ví. Že si přečetl v mých očích totéž, co já o něm.
Uprostřed proudícího davu - dvě zastavené duše.
Andělsky čistý pohled měl. Nevím, jestli to bylo jeho odhodlání to nevzdat, energie, jeho síla vzdorovat osudu a něco dělat, nesložit ruce do klína, ale cítila jsem silné dojetí. Potřásli jsme si rukou, popřáli si krásné Vánoce a hodně štěstí a rozešli se. Jeho pohled byl tak krásný a plný lásky, že jsem si v tu chvíli pomyslela - "Třeba je to anděl"!
Byla jsem moc ráda, že jsem v podzemním parkovišti měla auto, nerada bych, aby si lidi v metru mysleli, že jsem blázen.
Byla tak silně zasažena intenzitou toho setkání, že jsem začala plakat. Nevzlykala jsem, jen mi tekly slzy (tak, jako když papinův hrnec vypouští páru) - nezastavitelně, až domů..
Sama jsem si dávala otázku, jestli jsem se třeba už nezbláznila. Ale jsem přesvědčena, že ne.
Jen jsem zažila něco neobyčejného.
Sváteční zázrak.
Zastavila jsem se uprostřed lidí a potkala - anděla..

Že na anděly nevěříte? I kdyby to tak nebylo - copak není zázrak, potkat Člověka?




Autor: Mirka Součková | pátek 16.12.2011 7:07 | karma článku: 21.83 | přečteno: 1165x

Další články blogera

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.69 | Přečteno: 608 | Diskuse

Mirka Součková

Klíče v kanálu

Vzteky hryžu ret a brečím tu u Kryla Už není cesty zpět? Není kam bych ukryla, své strachy o naši zem. Co necháme tu dětem?

3.5.2017 v 0:30 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 440 | Diskuse

Mirka Součková

Ladíme k sobě

Jsi můj hlas a já tvůj druhý, ladí nám spolu každý tón, nerušíme svoje kruhy přeladils mě, jak zvonař zvon.

8.5.2016 v 11:55 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Mirka Součková

S tebou

Stebou je i mlha, něžná vata, s tebou čas, jak mladý koník chvátá, s tebou i listí na podzim je krásné, i noc, ve které pro nás slunce zhasne.

8.5.2016 v 10:45 | Karma článku: 9.26 | Přečteno: 167 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslav Kvapil

Babiš se chystá k nepřátelskému převzetí státu

Poslechl jsem si na ČT poslední debatu lídrů deseti stran před parlamentními volbami a mohu říct, že mě nikdo z nich ničím nepřekvapil, abych změnil názor na tu či onu stranu. A teď se nabízí otázka – koho tedy volit?

20.10.2017 v 1:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 37 | Diskuse

Jana Slaninová

"Milý Andreji": silně provokativní blog, čtení jen na vlastní nebezpečí!

Píšu Ti, chlapče, páč mi děláš starosti. Fakt. Některé lidi netlačíš v botě, ale na mozku. Vrtáš jim hlavou ve dne v noci. Mají z toho velké hlavy. A pak je potíž sehnat čepici. A zima na krku, že jo.

19.10.2017 v 21:00 | Karma článku: 13.53 | Přečteno: 599 | Diskuse

Marek Valiček

Radost jen tak. Třeba na gumě.

"...tak jsem koupila takovej ten balonek na gumě, pastelky a rumový pralinky, zabalila, odnesla na poštu a snad to vyjde."

19.10.2017 v 13:01 | Karma článku: 23.08 | Přečteno: 558 | Diskuse

Jana Slaninová

Domácí recepis proti bolesti hlavy

Jsou dny, kdy vás bolí hlava. Přes den se na lidi vrhají informace jako hladové lišky na králíčky. A v důsledku se hlava brání bolestí a nebo pnutím. A co ji prostě vypnout? Alespoň na chvíli.

19.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 240 | Diskuse

Bedřich Marjanko

Malé předvolební zamyšlení

Naše vlast opět žije volbami. Politici se navzájem osočují, podávají žaloby, a hlavně slibují vše možné i mnohdy nemožné. I zdejší blogy se většinou zabívají tímto tématem, což pochopitelné. Dovolím si k tomu i já napsat pár řádků

19.10.2017 v 11:01 | Karma článku: 20.79 | Přečteno: 453 | Diskuse
Počet článků 161 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1026
Jsem holka, jsem dcera a jsem máma. Někdy i neřízená střela, umím se chovat jako dáma, vím,co se sluší a co bych měla. Však duše má je nespoutaná od dětství plná emocí, a nikdy nebyla jsem vdaná. Však než-li plakat po nocích, píšu si verše na ubrousku. Jsem z kraje pěkných písniček, poskládám bolest z malých kousků do písmenek či notiček. Znám hodně starých lidí, co umějí být laskaví co do duše ti vidí a poznají,že churaví. A umějí ji pohladit, tak taková,bych chtěla být.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.