Škoda je dobrého člověka

Když jsem slyšela tu zprávu - zastavil se mi dech.. Herec Radek Brzobohatý zemřel. Nečekaně.              Nehledě na jeho věk - to bylo nečekaně. Jakoby smrt k němu vůbec nepatřila. Byl vždy plný života, chlap, kterých je na světě stále nějak míň. "Rovnej jako svíca", jak se říká na Moravě, odkud pocházel. 

 Valach každým coulem, jehož slovo vždy platilo, herec, který hrál o životě tak pravdivě, jak ho i žil. Charakter, vzor, kterých ubývá. Milující otec, manžel, kolega, kamarád, herec, muzikant - všechno, co kdy dělal, dělal, jak známo - naplno. Pro mě je potvrzením toho, že člověk může prožít život, za který se nemusí stydět ani před lidmi, ani před bohem.
Myslím na jeho blízké a na jejich žal, ale i na to, jak moc je smutné, že zemřel v předvečer svých osmdesátin a už nemohl prožít všechny pocty a oslavy,které si zasloužil. Je škoda, že jsme si ho ještě nemohli užít v mnoha krásných rolích.
Bude nám tady všem chybět - úžasný herec, čestný,a do posledních chvil,neuvěřitelně lidský a krásný člověk.
Lásku k životu i lidem předával, už jen svým vlastním bytím. 
Dnes jsem si, s tím velkým smutkem, uvědomila plný význam známého rčení:                     
Škoda je dobrého člověka...