Milovaná mámo!

Ve chvílích samoty, nebo po telefonátu s tebou, mám vždycky chuť ti napsat vyznání.. Jako jsem to občas dělala, když jsem byla malá. Kdy víc se to hodí, než v předvečer dne mého narození? 

Až když se mi narodili mí synové, napadlo mě, že slavit narozeniny svých dětí, by měly mámy. Ten obrovský zázrak a štěstí, které nám bylo dopřáno.
A dárek za to, v jakých bolestech jsme se, my děti, narodily bychom každoročně měly dávat my - maminkám.
Přijmi alespoň tohle mé vyznání - přestože už jsem dnes opravdu velká holka.
Děkuji za to, že jsi mě nosila pod srdcem s takovou láskou, a jako malé, mi o tom vyprávěla.
Děkuji, že jsi mě už odjakživa brala jako parťáka a osobnost, hodnou úcty.
Často o mně dodnes víš víc, než já sama o sobě.. 
Vždycky jsi vycítila, kdy tě potřebuju. A nikdy jsi neměla potřebu spoutat moji svobodnou duši. 
Když jsem se chtěla rozletět, ještě jsi mi dala křídla. I když jsi musela pociťovat obrovský strach, abych si nenabila. Když jsem si nabila, byla jsi první, kdo mi foukal rány a kdo to později poznal i na dálku, která nás často dělí - a přesto jsme si stále tak blízko.
Děkuji, že sis nikdy nenasazovala masku a já tě tak mohla poznat.
Malou, holčičku, co hrdě pohazuje hlavičkou a jde si za svým, přesto, nebo právě proto, že zůstala v osmi letech bez maminky, patnáctiletou vzpurnou slečnu, která tak ráda tancovala, že svému tatínkovi řekla, že pánubohu je jedno, jestli jdeš ve svátek rovně nebo dokola, když jsi chtěla přes jeho zákaz na tancovačku. Hrdou ženu, která odešla od prvního muže po první (a tím i poslední) facce, kterou si dovolil ti dát a milující a starostlivou partnerku, kterou jsi dodnes mému tátovi. I jako ženu plnou života, okouzující, se šarmem, který nutil muže koukat na tebe pohledem plným obdivu.
Vnímala jsem i tvoji srdečnost s jakou jsi pohostila každého, kdo kdy přišel k nám, ať to byli přátelé či nikoliv.
Žila jsem ve svitu tvého světla, které jsi okolo sebe vždy šířila a tryskající, jakoby bezedné energie, kterou dodnes sršíš. Je těžké se ti někdy vyrovnat, protože od svého tatínka jsi si navíc odnesla do života tolik odpovědnosti a smyslu pro povinnost, že jsi často ani nemyslela sama na sebe. A když, tak až nakonec. To všechno pro mě znamená slovo - máma.
Tvoje maminka musela být stejně silná, jako ty - když za ten krátký čas, co s vámi na tomto světě pobyla, dokázala do vás sedmi dětí, vložit tolik citu. Nikdy jsi nepoužívala velká slova a nikdy jsi nemusela říkat, jak moc nás máš ráda - a vždycky jsme to cítili.
Děkuju ti za to, jak jsi nás se sestrou vychovala a děkuju i za tátu. Protože spolu jste nám dali ten nejšťastnější domov - a do vínku přesvědčení, že nic není tak důležité, než vzájemná láska, úcta a pochopení. 
Díky za to, že tu pro nás pořád jste a teď i pro naše děti - přístavem, kam můžeme přistát - i když kolem zuří bouře.
Jsi pro nás se sestrou těžko dostižný vzor, přesto doufám, že díky tobě, jsme a budeme stejně bezpečným přístavem pro naše rodiny. 
Děkuju mami, za tvou lásku a sílu - a všechno nejlepší k mým narozeninám :-) i k májovému svátku maminek!