Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vánoční blog: Potkala jsem anděla - aneb zázrak vánoční

16. 12. 2011 7:07:07
Myslela jsem, že zcela smířená s Vánocemi, se už k vánočnímu tématu ve svém blogu, vracet nebudu. Moje sváteční nálada totiž stále trvá a myslela jsem si, že z mého předvánočního klidu a rozjímání by mě mohla vytrhnout jen nějaká nežádoucí katastrofa, kterou raději ani nepřipouštím.

Ale stalo se mi něco zvláštního.
Jela jsem dřív z práce domů a zastavila jsem se na Andělu.. Myslím, že k mému náhodnému (?) setkání by se v Praze příhodnější místo nenašlo.. Nechtěla jsem už nic nakupovat,ale moje oblíbené knihkupectví si mě doslova přitáhlo. Přestože tam byla v tomhle adventním čase spousta lidí, jako bych je nevnímala. Cítila jsem se, jako v chrámu, vnímala jsem tu neodolatelnou vůni nových knih, kterou miluju už od dětství a procházela jsem mezi regály, jako omámená. Věděla jsem, že navzdory tomu, že knížky už jsem, jako každoročně, svým synům nakoupila, že i tahle návštěva mě přijde draho.
Ale nemůžu si pomoct, myslím, že je to podobná vášeň, jako je nakupování ve slevách.
Musím si listovat v knihách, procházet regály - a dokonce k nim nenápadně čichat. Byla jsem rozrušená, měla jsem povznášející náladu, povzbuzenou předchozím posloucháním koled a těšila jsem se, jaké knihy si zase jako poklad ponesu domů.
Poslední dobou knihy, ale i hodně dalších věcí nakupuji intuitivně. Dá se říct, že se nechám přitáhnout k té správné knize.. A tak se stalo, že po vzrušujícím osahávání si voňavých knih, jsem si z obchodu nesla vhodné dárky pro mé nejbližší:: Citadelu od Exuperyho, mého oblíbeného Alchymistu od Paula Coelho a od Roberta Fulghuma - Drž mě pevně, miluj mě zlehka...
I sama sobě jsem koupila pod stromeček, jako dárek knihu "Objevte dar" - s podtitulem "a zrodí se nová budoucnost".. Knihy jsem nakupovala jako v nějakém transu, opilá jejich novotou, hladila jsem jejich přebal, Citadela ho má hladký a jemný,Alchymista pevný a drsný,knížka od Fulghuma, jako by měla přebal sametově jemný a teplý a Dar lesklý a klouzavý.
Ještě doma jsem se s nimi mazlia a protože, jsem je koupila každou s myšlenkou na někoho jiného, až když jsem je poskládala na stůl -jednu vedle druhé - došlo mi, jak se vlastně doplňují... |
Ale zpátky k okamžiku, kdy jsem si je slavnostně nesla v tašce, procházela okolo vonících borových větví a zavěšeného jmelí a prodírala jsem se davem lidí spěchajícím na metro ..
Prohlížela jsem si obličeje těch,co mě míjeli, jak mívám někdy ve zvyku a najednou mě zaujal, ne příliš vysoký, starší pán, který zvláštně pocupitával mezi chodci. Vypadal jako kouzelný dědeček z pohádky. Všimla jsem si, že popobíhá mezi lidmi a vyhledává hlavně ženy, které oslovuje. Zaujalo mě to, nejspíš i proto, že dotyčné, ještě přidaly na rychlosti, nebo se raději dívaly jinam, aby je náhodou někdo neobtěžoval. Nelze jim to zazlívat v dnešní zvláštní době, kdy nevíte odkud vám číhá nebezpečí.
Možná proto, že jsem nespěchala, jsem si rychle uvědomila, že ten pán s bystrýma očima, něco ostýchavě drží ve svých upracovaných rukou a nabízí to kolemjdoucím. Přesto už jsem ho minula a až po pár metrech mi došlo, že to byly dřevěné hračky.
Dojal mě ten způsob, i ta nepatřičnost toho zvláštního muže, uprostřed spěchajícího davu. Nepůsobil dojmem unaveného, bezmocného staříka. Hned jsem se otočila a těch pár metrů se vrátila.
Přišlo mi nespravedlivé, že když se tak snaží, že ho nikdo nevnímá. Přišla jsem na místo, kde stál.
A během těch pár sekund už tam nebyl. Jako mávnutím proutku. Pocítila jsem hluboké zklamání. Stála jsem a otáčela jsem se kolem své osy a bezradně se rozhlížela, pevně rozhodnutá ho najít.
Neptejte se mě, proč. Nevím.
A najednou, jako by vyrostl ze země tam zase stál, v ruce držíc pečlivě vyrobené a zaoblené hračky. "Dobrý den,", zeptala jsem se ho - "co to máte?" "Jojo a házedlo", potěšeně odpověděl a jeho neuvěřitelně bystré a průzračně čisté oči s vějířky, vrásek, které způsobuje jen smích, mě okouzlily.
Jojo bylo obyčejné, krásně kulaté a házedlo - terčík ve tvaru kapky s otvorem uprostřed a kuličkou, přivázanou na provázku. Cíl, kuličku umístit do otvoru. Neptala jsem se, jestli je prodává - rovnou jsem mu dala otázku, kolik za ně chce. "Třicet korun - za jedno", udivil mě. "Vezmu si oboje, zbytek si nechte" - podala jsem mu peníze. Poctivě vytáhl drobné na vrácení. "Opravdu je nechci, děkuji."
Nepočítal s něčím podobným a své rozpaky zakrýval vysvětlením, že dělá i dřevěné modely lodí.
Ani nevím proč - možná proto, že jsem pomyslela na své syny, že by je něco podobného mohlo zajímat,jsem se zeptala, jestli je na něj nějaký kontakt. V tu chvíli mě jeho nevtíravá srdečnost a překvapení z toho, že mě to zajímá, zahřála na duši. Energickýma rukama lovil v peněžence vizitku a říkal: "Vy jste důvěryhodná a já tak trochu vidím do lidí"..
Za chvíli už jsme spolu mluvili, jako staří známí, co si povídají o tom, co mají rádi. Dozvěděla jsem se,že má na Orlíku jachtičku, ve které od jara vozí výletníky a tak si přivydělává. Řekl mi i to nejdůležitější: " Víte, původně jsem elektrikář a před rokem nám s manželkou vyhořel dům - od elektřiny. Já už jsem dal domek, jakž takž do kupy, ale to víte, občas je to těžké. Ale já se nevzdávám, dělám co se dá."
Chtěla jsem říct - já vím, tohle znám, ale jako by mi něco stáhlo hrdlo a nevím, jako bych tušila,že je to zbytečné, že v tu chvíli to, on už ví. Že si přečetl v mých očích totéž, co já o něm.
Uprostřed proudícího davu - dvě zastavené duše.
Andělsky čistý pohled měl. Nevím, jestli to bylo jeho odhodlání to nevzdat, energie, jeho síla vzdorovat osudu a něco dělat, nesložit ruce do klína, ale cítila jsem silné dojetí. Potřásli jsme si rukou, popřáli si krásné Vánoce a hodně štěstí a rozešli se. Jeho pohled byl tak krásný a plný lásky, že jsem si v tu chvíli pomyslela - "Třeba je to anděl"!
Byla jsem moc ráda, že jsem v podzemním parkovišti měla auto, nerada bych, aby si lidi v metru mysleli, že jsem blázen.
Byla tak silně zasažena intenzitou toho setkání, že jsem začala plakat. Nevzlykala jsem, jen mi tekly slzy (tak, jako když papinův hrnec vypouští páru) - nezastavitelně, až domů..
Sama jsem si dávala otázku, jestli jsem se třeba už nezbláznila. Ale jsem přesvědčena, že ne.
Jen jsem zažila něco neobyčejného.
Sváteční zázrak.
Zastavila jsem se uprostřed lidí a potkala - anděla..

Že na anděly nevěříte? I kdyby to tak nebylo - copak není zázrak, potkat Člověka?




Autor: Miroslava Součková | pátek 16.12.2011 7:07 | karma článku: 21.83 | přečteno: 1163x

Další články blogera

Miroslava Součková

Klíče v kanálu

Vzteky hryžu ret a brečím tu u Kryla Už není cesty zpět? Není kam bych ukryla, své strachy o naši zem. Co necháme tu dětem?

3.5.2017 v 0:30 | Karma článku: 12.10 | Přečteno: 397 | Diskuse

Miroslava Součková

Ladíme k sobě

Jsi můj hlas a já tvůj druhý, ladí nám spolu každý tón, nerušíme svoje kruhy přeladils mě, jak zvonař zvon.

8.5.2016 v 11:55 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 194 | Diskuse

Miroslava Součková

S tebou

Stebou je i mlha, něžná vata, s tebou čas, jak mladý koník chvátá, s tebou i listí na podzim je krásné, i noc, ve které pro nás slunce zhasne.

8.5.2016 v 10:45 | Karma článku: 8.80 | Přečteno: 154 | Diskuse

Miroslava Součková

Drž mě a nepouštěj

Jsem snad všechno, co jsi nepotkal jsem srdce co tě bolí, jsem to málo, co jsi nečekal a ve tvých očích solí.

15.9.2015 v 10:50 | Karma článku: 8.22 | Přečteno: 315 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jílek

Šarbel Machlúf

Většině lidí to jméno asi nic neříká. Je to poustevník, který žil v 19. Století v Libanonu. Je uctíván jako světec a dnes je jeho svátek.

24.7.2017 v 21:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když kluci choděj s klukama a chtěj dítě….

No, když jsem si dneska přečetla titulek, že Ústavní soud dal rodičovská práva gayům, nevylítla jsem vzteky ze židle, protože by mi to bylo stejně houby platný. Jen jsem se přesvědčila v tom,

24.7.2017 v 20:20 | Karma článku: 28.29 | Přečteno: 638 | Diskuse

Martin Faltýn

Telefonování aneb Jak jsem dnes "(ne)telefonoval"

Možná znáte scénku Jiřiny Bohdalové "Jak se telefonuje". Taková hříčka, monolog z 60. let. Dnes telefonování vypadá jinak. Zejména to internetové, datové přenosy a tak. Ale ani tady není o "humor" nouze.

24.7.2017 v 19:43 | Karma článku: 4.69 | Přečteno: 178 | Diskuse

Jarka Jarvis

Dějepisný test

Evropou obchází strašidlo. Opět. Před 170ti lety to byl komunismus, dnes je to islamismus. Jeho šiřitelé se bohužel neplíží jenom močálem, jako třeba Jožin z bažin. Své přesvědčovací metody uplatňují po celém světě,

24.7.2017 v 18:37 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 318 | Diskuse

Libuse Palkova

Vraždit kvůli bezpečnostním rámům?

Když se dočtete ve zprávách, že nějaký mladý Palestinec byl schopen vraždit kvůli takové maličkosti, jako je instalace bezpečnostního zařízení, napadne vás, že ti arabové jsou fakt blázni.

24.7.2017 v 16:10 | Karma článku: 9.85 | Přečteno: 707 | Diskuse
Počet článků 160 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1027
Jsem holka, jsem dcera a jsem máma. Někdy i neřízená střela, umím se chovat jako dáma, vím,co se sluší a co bych měla. Však duše má je nespoutaná od dětství plná emocí, a nikdy nebyla jsem vdaná. Však než-li plakat po nocích, píšu si verše na ubrousku. Jsem z kraje pěkných písniček, poskládám bolest z malých kousků do písmenek či notiček. Znám hodně starých lidí, co umějí být laskaví co do duše ti vidí a poznají,že churaví. A umějí ji pohladit, tak taková,bych chtěla být.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.