Jeden jediný den
Dostala jsem Knihu vděčnosti..
Popsáno je v ní jen sedm prvních stran..
Zbytek jsou prázdné linky, jako v deníku.. Mám tam každý večer napsat, za co jsem ten den vděčná. Zkusila jsem to. Byla jsem až překvapená kolik krásných důvodů k vděčnosti - mám za jediný den. Mohla bych i napsat všechno, co mě trápilo, co mi bylo líto. Ale tím bych prý jen jitřila rány a přitáhla k sobě podobné bolesti. Je to zvláštní, ale povznášející způsob,jak si uvědomit, že toho pozitivního je stále víc, než strachů a problémů. Seřadila jsem věci, za které můžu být vděčná, od rána do večera. Jsem za ně vděčná životu nebo osudu, jak se to vezme, nebo pojmenuje. Třeba i pánu Bohu. Na slovech nezáleží. Byla jsem šokovaná, jak moc se člověk zabývá těmi zápornými skutečnostmi několikanásobně víc, než tím, co bere, jako samozřejmost..
Děkuji za to, že ráno mám co jíst a dát svým dětem, děkuji za to, že mám děti, co rády chodí do školy a dobře se učí.. Děkuji za to, že jsou mí synové zdraví a plní života. Že jsou zvídaví a sdílní. Milující a vnímaví. Děkuji za mé zvířecí přátele, co mi důvěřují, za kočky co mě každé ráno poprosí o potravu a pak mi dají svoji náklonnost najevo tím, že mi léčí mou bolavou duši svou přítomností a intenzívním předením. Děkuju za psí věrnost mé malé chlupaté přítelkyně, která učí mé děti i mě, že milovat se dají i přirození nepřátele. A prosí o to, abychom kočky pustili domů a pak si lehne a spokojeně pozoruje jak vyjídají misky.
Děkuji za práci, která mě baví a u které se dozvím, ještě i spoustu nového. Děkuji za práci, která mi kromě toho ještě zaručí, že mohu zaplatit, co je potřeba. Jsem věčná i za to, že největší spory přešly a že otec mých dětí už nevyvolává zbytečné spory.. Děkuji, že jsem byla schopna odpustit jemu, všechny podrazy i bolest, co mi způsobil i to, že jsem pochopila, že jsou věci, které ovlivnit nemůžu. Jsem vděčná i za to, že jsem byla schopna odpustit sama sobě.
Děkuji za kamarádky a kamarády, co umějí podat pomocnou ruku, kamarádky, co mě vytáhnou na oběd, nabídnou své útočiště, štrúdl i ucho k naslouchání. Děkuju za ty, co umí pohladit. Děkuju za ty, co nevidí jen sebe. Děkuju za ty, co mi zavolají, že jsou v nouzi a potřebují mě. Děkuji, že se mé děti vrací v pořádku domů a povídají si se mnou. Děkuju, že si dělají starosti, jakým dárkem udělají ostatním radost. Děkuji, že střechu nad hlavou, že mám teplou měkkou postel, mohu dýchat vůni vlasů mých kloučků před spaním, možnost napsat svým přátelům a sdílet s nimi běh světa a společné zájmy. Děkuji, že mám pořád hlavu plnou nápadů, srdce plné lásky a tělo, které mě stále ještě poslouchá a dává najevo, jak ho zanedbávám..
Děkuji za víru, která přichází a naději, kterou mi přináší sen o člověku, co mi bude nejbližší.
Jsem vděčná zato, jak už chápu, že člověk, co ubližuje, škodí vlastně nejvíc sám sobě..
Děkuju za to, že mám úžasné rodiče, kteří mi i ve svém věku jsou stále zdraví a pomáhají mi, jsem vděčna za jejich lásku a obětavost. Díky za to, že mi maminka pravidelně volá a dává mi pocit, že jsem stále ještě dítětem, které má kam jít se svými bolístkami. Děkuji, že jsem maminkou, co umí pofoukat rány a otřít slzičky lítosti.
A děkuji za schopnost si uvědomit skutečnost, že jsem vlastně velmi šťastný člověk..
Dostala jsem velmi cennou, krásnou a vlastně úžasnou knihu!
Mohla bych i napsat všechno, co mě trápilo, co mi bylo líto. Ale tím bych prý jen jitřila rány a přitáhla k sobě podobné bolesti. Je to zvláštní, ale povznášející způsob, jak si uvědomit, že toho pozitivního je stále víc, než strachů a problémů. Seřadila jsem vše, za co můžu být vděčná,posloupně - od rána do večera. Jsem za ně vděčná životu nebo osudu, jak se to vezme, nebo pojmenuje. Třeba i pánu Bohu. Na slovech nezáleží. Byla jsem šokovaná, jak moc se člověk zabývá těmi zápornými skutečnostmi několikanásobně víc, než tím, co bere, jako samozřejmost..
Děkuji za to, že ráno mám co jíst a dát svým dětem, děkuji za to, že mám děti, co rády chodí do školy a dobře se učí.. Děkuji za to, že jsou mí synové zdraví a plní života. Že jsou zvídaví a sdílní. Milující a vnímaví. Děkuji za mé zvířecí přátele, co mi důvěřují, za kočky co mě každé ráno poprosí o potravu a pak mi dají svoji náklonnost najevo tím, že mi léčí mou bolavou duši svou přítomností a intenzívním předením. Děkuju za psí věrnost mé malé chlupaté přítelkyně, která učí mé děti i mě, že milovat se dají i přirození nepřátele. A prosí o to, abychom kočky pustili domů a pak si lehne a spokojeně pozoruje jak vyjídají misky. Děkuju za její oddané psí oči i láskyplné olíznutí. I to, že se mnou kdykoliv půjde kamkoliv.
Děkuji za práci, která mě baví a u které se dozvím, ještě i spoustu nového. Děkuji za práci, která mi kromě toho ještě zaručí, že mohu zaplatit, co je potřeba.
Jsem věčná i za to, že největší spory přešly a že otec mých dětí už nevyvolává zbytečné konflikty..
Děkuji, že jsem byla schopna odpustit jemu, všechny podrazy i bolest, co mi způsobil i to, že jsem pochopila, že jsou věci, které ovlivnit nemůžu.
Jsem vděčná i za to, že jsem byla schopna odpustit sama sobě.
Děkuji za kamarádky a kamarády, co umějí podat pomocnou ruku, kamarádky, co mě vytáhnou na oběd, nabídnou své útočiště, štrúdl i ucho k naslouchání. Děkuju za ty, co umí pohladit. Děkuju za ty, co nevidí jen sebe. Děkuju za ty, co mi zavolají, že jsou v nouzi a potřebují mě. Děkuji, že se mé děti vrací v pořádku domů a povídají si se mnou. Děkuju, že si dělají starosti, jakým dárkem udělají ostatním radost. Děkuji za střechu nad hlavou, za to, že mám teplou měkkou postel, mohu dýchat vůni vlasů mých kloučků před spaním, možnost napsat svým přátelům a sdílet s nimi běh světa a společné zájmy. Děkuji, že mám pořád hlavu plnou nápadů, srdce plné lásky a tělo, které mě stále ještě poslouchá a dává najevo, jak ho zanedbávám.. Tělo, které se umí radovat z přítomnosti nejbližších..
Děkuji za víru, která přichází a naději, kterou mi přináší sen o člověku, co mi bude nejbližší..
Jsem vděčná za to, jak už chápu, že člověk, co ubližuje, škodí vlastně nejvíc sám sobě..
Děkuju za to, že mám úžasné rodiče, kteří i ve svém věku jsou stále zdraví a pomáhají mi, jsem vděčna za jejich lásku a obětavost. Díky za to, že mi maminka pravidelně volá a dává mi pocit, že jsem stále ještě dítětem, které má kam jít se svými bolístkami.
Děkuji, že jsem sama maminkou, co umí pofoukat rány a otřít slzičky lítosti a radovat se z úspěchů i štěstí svých dětí..
A děkuji za schopnost si uvědomit skutečnost, že jsem vlastně velmi šťastný člověk..
Dostala jsem velmi cennou, krásnou a vlastně úžasnou knihu.. Děkuji...
Mirka Součková
Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)
Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.
Mirka Součková
Klíče v kanálu
Vzteky hryžu ret a brečím tu u Kryla Už není cesty zpět? Není kam bych ukryla, své strachy o naši zem. Co necháme tu dětem?
Mirka Součková
Ladíme k sobě
Jsi můj hlas a já tvůj druhý, ladí nám spolu každý tón, nerušíme svoje kruhy přeladils mě, jak zvonař zvon.
Mirka Součková
S tebou
Stebou je i mlha, něžná vata, s tebou čas, jak mladý koník chvátá, s tebou i listí na podzim je krásné, i noc, ve které pro nás slunce zhasne.
Mirka Součková
Drž mě a nepouštěj
Jsem snad všechno, co jsi nepotkal jsem srdce co tě bolí, jsem to málo, co jsi nečekal a ve tvých očích solí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 161
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1039x
Někdy i neřízená střela,
umím se chovat jako dáma,
vím,co se sluší a co bych měla.
Však duše má je nespoutaná
od dětství plná emocí,
a nikdy nebyla jsem vdaná.
Však než-li plakat po nocích,
píšu si verše na ubrousku.
Jsem z kraje pěkných písniček,
poskládám bolest z malých kousků
do písmenek či notiček.
Znám hodně starých lidí,
co umějí být laskaví
co do duše ti vidí
a poznají,že churaví.
A umějí ji pohladit,
tak taková,bych chtěla být.