Chtěla bych s Petrem Panem do Londýna...
Já s nimi. Miluju pohádky. Přemýšlím, kolik tatínků přestalo věřit, že umějí létat.
Kolik tátů, ale (co si budeme povídat) i maminek, používá dnes slova - teď nemůžu, mám práci, neruš, neobtěžuj, počkej až to dodělám.
Vím, že je dnes těžká doba, spoustu lidí trápí existenční problémy, ale paradoxně se v mém okolí nejvíc rozpadají rodiny, kde je materiální dostatek. Jakoby blahobyt sebou přinášel i určité otupení empatie a potřeby lásky. Osamělé "zelené vdovy", na periferiích, čekají až hlava rodiny přijede domů a..
Proč se vlastně používá výraz hlava - rodiny?
Možná proto, že často, hlavy rodiny přestávají používat srdce. V oparu vlastního úspěchu, se zapomínáme ptát na drobné, ale vlastně i velké dětské radosti, starosti, bolístky, strachy, ale i touhy a přání..
V hluku domácích hádek a vřavě zuřící rodinné války, která pak většinou zákonitě přichází, se pak hlavně ty hlavy, (ve většině případů i pomazané) zapomínají zeptat, jak by vlastně naše děti, chtěly žít.
Co by si, ze všeho nejvíc, přály. Asi by se, hlavně ti pánové divili, co všechno si naše ratolesti ukládají do svých bystrých hlaviček, jak vnímají okolí - svět, jak vidí barvy a cítí - ukládají si pocity a vůně..
A místo, abychom se učili my od nich tomu, co jsme sami dávno zapomněli, snažíme se vtlouci jim do hlavy naše normy, zákazy a příkazy a uniká nám sama podstata našeho bytí.. I jeho smysl.
V potřebě dokazovat si vlastní schopnosti, velikost, nepostradatelnost a oblíbenost - zapomínáme na to, že původně jsme chtěli žít pro svoje děti.
Přibývá nechápajících otců, kteří křičí a uhýbají pohledem očím mámy svých dětí, prosících o lásku - nejen pro ni ale i pro společné děti. A stejně jako Moira, nejsou ty křehčí a často vnímavější polovičky lidstva schopny vysvětlit "pánovi tvorstva", jak moc, se změnil. A že to nejdražší, co může svým dětem dát, je jeho vlastní čas.
Přibývá dokonce rodičů, kteří si na pohádkovou prosbu - NESMÍŠ VYRŮST, vzpomenou. Ale tak pozdě, že se v tom "růstu" zastaví někde v pubertě a ve věku druhé mízy, začnou jezdit na kolečkových bruslích, začnou si plnit svoje sny, jezdit na motorce, nosit krátké ponožky a bílé tříčtvrťáky, barevná trička a mladistvé outfity.. Začnou bláznit a dokazovat si, že zastaví čas, ale nikoliv kvůli svým dětem, ale především sami kvůli sobě.. Ne kvůli dětem, ale povětšinou pro radost nějaké mladice (případně mladíka),(a když je jich víc, ke střídání, je to ještě větší prestiž).
A pak, většinou ti zámožní, v tomto případě, (co si budeme povídat) převážně pánové - berou na společné "poznávání světa"..
Děti i ženu nechávají doma, krmíce je historkami o tom, jak moc musí vydělávat, aby se děti měly dobře a ona mohla dál "lenošit".
Téměř, jako by se po častém koukání na svůj vlastní odraz, uštípl střípek zlého zrcadla a spadl jim do oka..
Časem jim dosavadní rodinka začíná vadit, protože spousta mladých partnerek i partnerů vyrostla v podobném prostředí a nikdo už je ani lítat neučil..
Chtějí si hlavně utrhnout, co jde, svůj díl - zážitky, jistoty - mladé slečny si chtějí pojistit dotyčné stárnoucí pány "novými" dětmi, které se možná budou umět strojit, pohybovat se v konkurenčním prostředí, předhánět se, kdo má lepší značku telefonu, nebo lepší ohoz, ale už nebudou vědět, jak šeptá vítr, mluví stromy, létají rackové a co to je - rodina.
A ve vlastní honbě za zážitky si neuvědomí, že ten největší už jim, mezitím, unikl..
Chtěla bych od toho všeho někdy utéct - odletět třeba jako víla s Petrem Panem do Londýna a vzít sebou i svoje děti.
Momentálně pro ně můžu udělat jen to, že je budu před spaním brát za ruku, číst jim pohádky, třeba o Petru Panovi, nebo o o Gerdě a Kájovi, učit je nezapomínat a k narozeninám pouštět na svobodu čerstvě vylíhlé motýly. Povídat si s nimi a ptát se, co cítí, co by si přáli.
A učit je plnit si své sny a lítat.
Ten největší si ale já, už nesplním. Sen o šťastné rodině..
Mirka Součková
Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)
Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.
Mirka Součková
Klíče v kanálu
Vzteky hryžu ret a brečím tu u Kryla Už není cesty zpět? Není kam bych ukryla, své strachy o naši zem. Co necháme tu dětem?
Mirka Součková
Ladíme k sobě
Jsi můj hlas a já tvůj druhý, ladí nám spolu každý tón, nerušíme svoje kruhy přeladils mě, jak zvonař zvon.
Mirka Součková
S tebou
Stebou je i mlha, něžná vata, s tebou čas, jak mladý koník chvátá, s tebou i listí na podzim je krásné, i noc, ve které pro nás slunce zhasne.
Mirka Součková
Drž mě a nepouštěj
Jsem snad všechno, co jsi nepotkal jsem srdce co tě bolí, jsem to málo, co jsi nečekal a ve tvých očích solí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 161
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1039x
Někdy i neřízená střela,
umím se chovat jako dáma,
vím,co se sluší a co bych měla.
Však duše má je nespoutaná
od dětství plná emocí,
a nikdy nebyla jsem vdaná.
Však než-li plakat po nocích,
píšu si verše na ubrousku.
Jsem z kraje pěkných písniček,
poskládám bolest z malých kousků
do písmenek či notiček.
Znám hodně starých lidí,
co umějí být laskaví
co do duše ti vidí
a poznají,že churaví.
A umějí ji pohladit,
tak taková,bych chtěla být.