Zatmění

16.6. 2011Tak jsem dnes na kole honila měsíc.. Tedy jen jeho obrys.. Ale hoňte něco, co není vidět! Natož, když jsou mraky! 

Nakonec jsem se honila s větrem, co se mi zaplétal do vlasů a nasávala všechny ty úžasné vůně, které jakoby potmě voněly ještě víc - snad proto, že přinesly příchuť děství, lásek a štěstí - toho velkého.
Mám pocit, že ten vlahý vánek  musíme všichni důvěrně znát. Jako by byl nabit  napětím, jak vzduch před bouřkou. Vzbuzuje emoce, jako když neviditelný dirigent máchne taktovkou a naráz rozezní celou směsici tónů a pocitů, které si nejvíc uvědomíme, když jsme pod hvězdami úplně sami.
A ,i když  mezi mraky  jen  občas problesknou,  mám hned pocit, že to největší štěstí je tady vůbec být -
a mít minimálně jeden důvod se hned po probuzení usmívat. Každý den..
Takže krásnou úplňkovou noc přeji..
Dnes totiž proběhl zvláštní úkaz :-) a je to důkaz: to že něco není vidět, ještě neznamená že to není..
Zatmění úplňku.. :-D