Někde mám bratra a mám ho ráda..
Rozdíl jsem nikdy necítila. Moje sestra taky ne - když se vdávala - trvala na tom, aby k oltáři ji vedl náš taťka. Bylo to dojemné, a její táta to akceptoval. Pravdou je, že jsme se sestrou vyrůstaly, jako bychom byly vlastní. Ve třetí třídě jsem se porvala se svou nejlepší kamarádkou, téměř do krve, vjely jsme si do vlasů, rvaly jsme se jako koně a já na ni křičela": "Co na tom, že má moje sestra jiné jméno - to je moje VLASTNÍ sestra!" Ale o bratrovi jsem slyšela jen z vyprávění. Přišlo mi nespravedlivé, že ho neznám. Často jsem to rodičům předhazovala a vždycky se jen dozvěděla, že jeho matka, ho nechtěla k tátovi vůbec pouštět.. Moje máma, věčná stmelovačka lidských vztahů, ale hlavně rodiny - to v době, kdy už mému bratrovi bylo patnáct, zorganizovala a den D se blížil. Přivezli ho za mnou na tábor - bylo mi devět. Já se všem chlubila, skákala jsem radostí a všichni věděli,že za mnou přijede MŮJ brácha!!! Od té doby jsme se vídali, tak spontánně a přirozeně, jak to jenom šlo. Nevyrůstali jsme spolu, ale věděli jsme o sobě a pravidelně se vídali. Já obdivovala jeho modrý oči po jeho mámě a hezký ruce po našem tátovi. Viděla jsem v něm modlu a přestože mezi náma už navždy zůstal jakýsi ostych dvou jinde žijících lidí, vztah mezi náma začal být sourozeneckým vztahem. Stejně tak jeho vztah s mojí sestrou. Stali se z nich blízcí přátelé - tolik si rozuměli, že jedinou překážkou nějakého jiného vztahu mezi nimi bylo, že vážně brali jeden druhého jako sourozence. I tak jsem vytvářela teorie o rodinných vztazích, co bych byla, kdyby se ti dva třeba někdy vzali. Byla bych sama sobě švagrovou!!! Můj bratr by byl zároveň můj švagr a moje sestra zároveň moje švagrová. Sestra žertovala, že už tak jsem dost zmatená, že už mi to víc komplikovat nebude a vdala se za hudebníka, když mi bylo třináct. Odstěhovala se a já o to víc vyhledávala i bráchu. Když odešel na vojnu - psala jsem mu pravidelně každej týden. Poznávali jsme se, dlouze debatovali a filozofovali o životě, zjistili, kolik toho máme společného. Myslela jsem, že se to už nikdy nezmění. Máma - nejspíš proto, že jí v osmi letech zemřela maminka a táta je vychoval sám - mě vždycky učila, že rodina musí držet pohromadě.. Brácha se mezitím odstěhoval na vesnici daleko za Brno, já žila v Praze. Pravidelně jsme se vídali na návštěvách, rozuměli si a najednou nic. Něco se stalo - on řešil své problémy, já své. Přestalo se jezdit. Pár zvláštních reakcí, existenční a rodinné problémy na obou stranách. Já mu ještě dlouho psala mailem, on odpovídal, ale pak už jsem se styděla, kam jsem to zakormidlovala život svůj i mých dětí. On možná za něco taky. Léta ubíhají. Naše životy se vyvíjí každý jinam a já, jako bych už zase neměla bratra. Nevídáme se. Chybí mi. Žijeme si své životy.. A najednou, naše podobná záliba v psaní, mi bratra přivedla zpět! Ale jinak, než bych chtěla. Našla jsem ho na blogu! Má stále stejné oči.. Proč mu nechybím? Proč mu nechybí moje sestra, táta a moje máma, která mu vždycky pomáhala? Co se to stalo a z jakého důvodu?... Nejspíš si asi říká totéž. Tam, kde bydlel, nebydlí.. Tak zkouším napsat na blog. Život je krátký. SCHÁZÍ MI BRATR! Má modré oči..
Mirka Součková
Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)
Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.
Mirka Součková
Klíče v kanálu
Vzteky hryžu ret a brečím tu u Kryla Už není cesty zpět? Není kam bych ukryla, své strachy o naši zem. Co necháme tu dětem?
Mirka Součková
Ladíme k sobě
Jsi můj hlas a já tvůj druhý, ladí nám spolu každý tón, nerušíme svoje kruhy přeladils mě, jak zvonař zvon.
Mirka Součková
S tebou
Stebou je i mlha, něžná vata, s tebou čas, jak mladý koník chvátá, s tebou i listí na podzim je krásné, i noc, ve které pro nás slunce zhasne.
Mirka Součková
Drž mě a nepouštěj
Jsem snad všechno, co jsi nepotkal jsem srdce co tě bolí, jsem to málo, co jsi nečekal a ve tvých očích solí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 161
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1039x
Někdy i neřízená střela,
umím se chovat jako dáma,
vím,co se sluší a co bych měla.
Však duše má je nespoutaná
od dětství plná emocí,
a nikdy nebyla jsem vdaná.
Však než-li plakat po nocích,
píšu si verše na ubrousku.
Jsem z kraje pěkných písniček,
poskládám bolest z malých kousků
do písmenek či notiček.
Znám hodně starých lidí,
co umějí být laskaví
co do duše ti vidí
a poznají,že churaví.
A umějí ji pohladit,
tak taková,bych chtěla být.